Základní pojmy: Failsafe
Z Wiki OpenTX
Failsafe (dále jen FS) je jedna z možných funkcí různých částí RC vybavení. Úkolem je reagovat na výpadky řídících signálů nějakým, předem definovaným způsobem.
Obvykle bývá funkce FS realizována u některých pokročilejších přijímačů a bývá možné ji nastavit i u digitálních serv. Failsafe bývá i součástí funkcí různých stabilizačních systémů. Lze koupit i specializované FS jednotky, které se zapojí mezi přijímač a klasické servo bez FS, kterému tak tuto funkci přidají.
Do módu FS přecházejí příslušné prvky (přijímače, serva, ...) při ztrátě vstupního signálu (výpadek příjmu signálu z vysílače, přerušení dodávky PWM signálu z přijímače na serva,...). Prvky, které podporují FS, musí mít možnost nastavit požadované chování v vsituaci, kdy dojde k výpadku. Obvykle lze zvolit z těchto možností:
- nastavení výstupu na předem určenou hodnotu výchylky
- ponechání poslední platné hodnoty
- nastavení neutrální (nulové) výchylky
- uvolnění výstupu (u serv)
Velmi často je to zařízeno ak, že při výpadku se po nějakou dobu (obvykle cca 1-2s) udržuje poslední platná výchylka a pak se uplatní předem nastavená hodnota pro FS a pokud není nastavena, tak neutrální poloha.
Kanál plynu se v módu pro modely letadel (RC režim obvykle označovaný Akro) obvykle automaticky stáhne na 0 i když RC souprava jinak FS nepodporuje. U vrtulníků je takovéto chování obvykle nežádoucí a tak některé RC soupravy v režimu Heli reagují jinak (např. ponecháním nastavené minimální hodnoty plynu).
Pomocí FS lze tak např. dosáhnout toho, že model letadla po ztrátě signálu vysílače začne kroužením pomalu sestupovat k zemi.
Správný způsob nastavení FS je často diskutovanou otázkou. Zde totiž do jisté míry proti sobě působí dvě hlediska - bezpečnost modelu a bezpečnost okolí. Jde o to, jestli např. při výpadku záměrně uvést model např. do ploché vývrtky, aby způsobil pokud možno co nejmenší ohrožení okolí i za cenu pravděpodobného zničení modelu, nebo jej nechat pokračovat v neřízeném letu a doufat, že se podaří obnovit řízení nebo model sám přistane. V případě lehkých malých modelů z EPP je to v podstatě jedno, ale např. u mnohakilogramových modelů akrobatů s rozpětím 2-3m, velkých kompozitových větroňů nebo rychlých těžkých modelů s proudovými motory už je to na pováženou.